dnes je 28.5.2024

Input:

5.10.1 Druhy rozhodnutí

6.1.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

5.10.1 Druhy rozhodnutí

JUDr. Lukáš Potěšil, PhD., Mgr. Jiří Venclíček

Rozhodnutí jako cíl a účel správního řízení

Z dikce ustanovení § 9 SŘ1 a § 67 odst. 1 SŘ lze dovodit, že rozhodnutí je cílem a účelem správního řízení. Rozhodnutí samotné je vymezeno v ustanovení § 67 odst. 1 SŘ tak, že rozhodnutím správní orgán v určité věci zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá, nebo v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách.

Na základě toho můžeme říci, že:

  1. Rozhodnutí je souhrnným pojmem neboli legislativní zkratkou pro úkon správního orgánu, který po obsahové stránce naplňuje definiční znaky uvedené v § 67 odst. 1 SŘ Proto každý úkon, který těmto znakům odpovídá je rozhodnutím.
  2. Rozhodnutím správní orgán zakládá, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby (tzv. konstitutivní rozhodnutí).
  3. Rozhodnutím správní orgán v určité věci prohlašuje, že jmenovitě určená osoba práva anebo povinnosti má anebo nemá (tzv. deklaratorní rozhodnutí).
  4. Rozhodnutím správní orgán v zákonem stanovených případech rozhoduje o procesních otázkách (tzv. procesní rozhodnutí).

Judikatura
K vymezení správního rozhodnutí vůči závaznému stanovisku

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2012, č. j. 4 As 52/2012 – 26

"Pokud zvláštní zákon výslovně neurčuje, že podle něj vydávaná stanoviska jsou závazným stanoviskem ve smyslu správního řádu z roku 2004, ani neuvádí, že se jedná o správní rozhodnutí, je rozhodující, zda příslušné stanovisko podle zvláštního zákona naplňuje znaky závazného stanoviska vymezené v § 149 SŘ z roku 2004 a konkretizované v judikatuře správních soudů."

Druhy rozhodnutí

"Rozhodnutí" je komplexním označením, které lze pro přehlednost, a rovněž i s ohledem na stávající právní úpravu, dále členit na rozhodnutí meritorní, označované správním řádem prostě jako "rozhodnutí" (konstitutivní nebo deklaratorní povahy), a na rozhodnutí nemeritorní, kterými se rozhoduje o procesních otázkách.

Původní znění vládního návrhu správního řádu používalo jako souhrnné a komplexní označení pojem "správní akt", jehož jednotlivými druhy bylo "rozhodnutí", "usnesení" a "příkaz". Jak je uvedeno na stránkách http://www.mvcr.cz/ministerstvo/spravnirad/ dotazy/seminar0511.htm, usnesení je zvláštní typ rozhodnutí, kterým se rozhoduje zejména o procesních otázkách.

Ustanovení o náležitostech rozhodnutí (a všechna další ustanovení o rozhodnutí podle dílu 6) se proto vztahuje i na usnesení, není-li v § 76 SŘ stanoveno něco jiného. Oba typy jsou pak umístěny v dílu 6. části druhé, nazvaném rozhodnutí.

O posledně jmenovaném druhu rozhodnutí odborná literatura2 uvádí, že představují jakási pomocná, přípravná rozhodnutí, jimiž se nerozhoduje ve věci, nýbrž se toliko upravuje vedení správního řízení, případně zajišťuje průběh a účel správního řízení.

Rozhodnutí a usnesení

Rozhodnutí (neboli rozhodnutí v širším slova smyslu, podle § 9 a § 67 SŘ) je:

  1. rozhodnutí meritorní (v užším slova smyslu), neboli rozhodnutí o věci samé, nebo pouze "rozhodnutí" (§ 67 odst. 1 SŘ),
  2. rozhodnutí nemeritorní, neboli rozhodnutí procesní, převážně označované jako "usnesení" (§ 67 odst. 1 SŘ in fine). V případě usnesení je třeba zmínit § 76 odst. 1 SŘ, podle kterého usnesením rozhoduje správní orgán jen v případech stanovených zákonem. Správní řád zná dva druhy usnesení. Jedno je klasické či běžné usnesení, proti kterému lze podat odvolání, nestanoví-li však zákon jinak, a které nemá odkladný účinek. Druhé je usnesení, které se pouze poznamená do spisu a proti němuž se nelze odvolat,3 přičemž účastníci se o něm vhodným způsobem vyrozumí.

Rozlišování mezi "rozhodnutím" a "usnesením" má ryze praktické důsledky, neboť podle § 85 odst. 1 SŘ  zásadně včas podané a přípustné odvolání proti rozhodnutí odkladný účinek, kdežto podle § 76 odst. 5 SŘ odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek.

Oproti tomu, z hlediska soudního přezkumu a soudní kontroly, není vůbec rozhodující označení, ale to, zda se jedná o úkon správního orgánu, který zasáhl do subjektivních práv žalobce.

Není podstatné formální označení, ale jeho obsahové důsledky.4 Rozhodující jsou proto jeho důsledky ve sféře žalobce. Podle § 70 SŘS jsou ze soudního přezkoumávání především vyloučeny ty úkony správního orgánu, které:

  • nejsou rozhodnutími,

  • jsou předběžné povahy a

  • jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem.

Rozhodnutí

Meritorní rozhodnutí je cílem a záměrem každého správního řízení. Autoritativně je jím řešena určitá otázka, která byla předmětem řízení. Má pro jeho adresáta právní důsledky. V literatuře5 se lze setkat s celou škálou možných členění rozhodnutí, přičemž jistá dělící kritéria v podstatě nabízí i § 67 odst. 1 SŘ, když hovoří o "založení, změně nebo zrušení práva anebo povinnosti" na straně jedné a dále o "prohlášení, že určitá osoba (tj. účastník řízení) práva anebo povinnosti má anebo nemá" na straně druhé.

Ačkoli správní řád používá pojem "rozhodnutí", zvláštní zákony na jednotlivých specifických úsecích veřejné správy a tzv. zvláštního správního řízení pak mnohdy obsahují

Nahrávám...
Nahrávám...