5.2.1.0
Závěr č. 48 poradního sboru ministra vnitra ke správnímu řádu – Zahájení řízení z moci úřední absolutně věcně nepříslušným správním orgánem
Zdroj: Ministerstvo vnitra ČR
Pokud absolutně věcně nepříslušný správní orgán pochybil a postupoval na základě podnětu v určité věci z moci úřední, podnět po zjištění své nepříslušnosti postoupí (za použití analogie § 42 SŘ) příslušnému správnímu orgánu i s relevantními podklady pro vydání rozhodnutí. Tento správní orgán, za podmínky, že pro to shledá předpoklady, poté zahájí řízení z moci úřední podle § 46 SŘ, a teprve od tohoto časového okamžiku je možné počítat lhůty vázané na zahájení správního řízení.
NahoruOdůvodnění:
Ministerstvo dopravy zaslalo Ministerstvu vnitra dotaz, jak postupovat v případě, kdy absolutně věcně nepříslušný orgán pochybil a zahájil správní řízení z moci úřední, později však zjistil svoji absolutní věcnou nepříslušnost. Jde v praxi o častou situaci, kdy je řízení z moci úřední (o jiném správním deliktu nebo jiném řízení z moci úřední) zahajováno na podnět nebo oznámení jiného správního orgánu. Okamžikem, kdy takový podnět dojde ke správnímu orgánu, věcně a místně příslušnému k zahájení řízení, se správní řízení nezahajuje (na rozdíl od podání v řízení o žádosti). Tento závěr se nezabývá přestupkovým řízením, kde platí zvláštní právní úprava.
Zaprvé se tedy může jednat o situaci, kdy je třeba postoupit podnět k zahájení řízení z moci úřední, který dojde nepříslušnému správnímu orgánu. Problematiku přijímání podnětů k zahájení řízení upravuje zejména § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb., který stanoví, že správní orgán je povinen přijímat podněty k zahájení řízení z moci úřední. Pokud by nebyl k jejich vyřízení příslušný, stanoví ustanovení § 42 SŘ v případě podnětu k zahájení řízení z moci úřední, že je třeba takový podnět postoupit příslušnému správnímu orgánu. Takové postoupení se však neděje formou usnesení, neboť to § 42 SŘ výslovně neupravuje.
Mohou však nastat rovněž situace, kdy správní orgán, který není příslušný k vedení řízení z moci úřední, zahájí na základě zaslaného podnětu "řízení" (viz níže) a svou nepříslušnost zjistí ještě před skončením "řízení". V tomto případě nemůže pro nedostatek kompetence vydat rozhodnutí ve věci. Pokud by bylo v řízení vydáno rozhodnutí absolutně věcně nepříslušným správním orgánem, šlo by o rozhodnutí nicotné ve smyslu § 77 odst. 1 SŘ.
V takovém případě by měl absolutně věcně nepříslušný orgán po zjištění své věcné nepříslušnosti podnět bezodkladně postoupit příslušnému správnímu orgánu, který, pokud pro to shledá podmínky, v dané věci zahájí řízení z moci úřední. V tomto případě je třeba postupovat analogicky podle § 42 SŘ, neboť se nejedná o postoupení podnětu před zahájením řízení, ale o postoupení podnětu po zahájení řízení absolutně věcně nepříslušným správním orgánem. Přitom lze vycházet z toho, že podnět není podáním ve smyslu § 37 SŘ, a tedy nelze postupovat podle § 12 SŘ (§ 42 SŘ na § 12 SŘ neodkazuje ani v případě postoupení podnětu před zahájením řízení z moci úřední a naopak postoupení upravuje zcela samostatně).
Postupující správní orgán "řízení" nezastavuje, ale správní orgán, kterému byla věc postoupena, zahájí, za podmínky, že pro to shledá důvod, řízení z moci úřední. Přitom lze vycházet z toho, že jednou ze základních podmínek řízení je věcná příslušnost správního orgánu, který řízení vede. Věcná příslušnost správního orgánu je pak příslušností k vydání určitého rozhodnutí, tedy příslušností správního orgánu v určité věci založit, změnit nebo zrušit právo nebo povinnost nebo právo nebo povinnost v rozhodnutí deklarovat (viz § 67 odst. 1 SŘ). Správní řízení je pak ve smyslu § 9 SŘ postupem, jehož účelem je vydání správního rozhodnutí.
Pokud správní orgán nebyl příslušný k vydání rozhodnutí, nelze tedy jeho postup hodnotit jako řízení ve smyslu § 9 SŘ. Postup ("řízení") správního orgánu, který se zabýval podnětem, k jehož vyřízení nebyl věcně příslušný, tedy nelze považovat za řízení ve smyslu § 9 SŘ. Tento postup nemá zákonnou oporu, a proto ve smyslu čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nemůže mít…
