1.3.2 Zásada zákazu překročení pravomoci a nesprávného použití správního uvážení
Mgr. Ing. Lenka Bursíková
Uvedená zásada úzce navazuje na požadavek vyjádřený v zásadě legality tím, že podle § 2 odst. 2 SŘ správní orgán uplatňuje svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla zákonem nebo na základě zákona svěřena, a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena.
Překročení a zneužití pravomoci
Pojem pravomoc lze definovat jako okruh právních prostředků, které má správní orgán v dispozici k realizaci své působnosti (předmětu činnosti). Pravomoc tak představuje možnost vydávat rozhodnutí, jiné úkon, či opatření obecné povahy ve věcech, ve kterých je dána jeho působnost. Správní orgán nesmí své pravomoci překročit. Musí se pohybovat a realizovat pravomoci v zákonem svěřeném rozsahu, přičemž současně pravomoci nesmí zneužít, což vychází z požadavku užití pravomoci jen k těm účelům, ke kterým mu byla zákonem nebo na základě zákona pravomoc svěřena.
Účel svěřených pravomocí a požadavek souladu s veřejným zájmem mají již samy o sobě bránit zneužívání a zneužití pravomoci při výkonu působnosti ve sféře veřejné správy.
Správní uvážení
Pojem správní uvážení lze definovat tak, že se vznikem či existencí určitých podmínek (s určitým skutkovým stavem) nespojuje příslušné ustanovení právního předpisu nutnost nastoupení jediného možného právního následku. Naopak ponechává správnímu orgánu (zákonný) prostor pro volbu určitého řešení.
Jedná se o zákonem povolenou volnou úvahu neboli o zákonem stanovené oprávnění správního orgánu provést volbu jedné z několika možných zákonem předvídaných variant, přičemž každá taková volba bude po právu. Uvnitř takového zákonem vymezeného prostoru pro správní uvažování a uvážení má správní orgán volné pole působnosti.
Z povahy věci plyne, že je správní uvážení pojmově vyloučeno v těch případech, kde je veřejné subjektivní právo ve formě nároku. Správní uvážení se nepoužije tam, kde právní norma správního práva váže na existenci určitých okolností jen jediné v úvahu připadající řešení. Tím správní orgán nemá na výběr a musí uplatnit toto řešení. V takových případech není nad čím uvažovat a o správní uvážení se nejedná.
Správním orgánům je zpravidla dána možnost správní úvahy co do výše ukládané pokuty v řízeních o správních deliktech. Kupříkladu podle § 5 odst. 3 písm. a) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, lze za přestupek, kterého se dopustí fyzická osoba tím, že úmyslně zničí, poškodí, znečistí nebo neoprávněně odstraní, zamění, pozmění, zakryje nebo přemístí turistickou značku nebo jiné orientační označení, lze uložit pokutu až do výše 5000 Kč. Správní orgán musí v odůvodnění rozhodnutí svou úvahu o výši ukládané pokuty pečlivě odůvodnit, a to zejména s přihlédnutím ke kritériím stanoveným v § 37 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a…
