1.3.7 Zásada součinnosti správního orgánu s dotčenými osobami
Mgr. Ing. Lenka Bursíková
Veřejná správa jako služba veřejnosti
Pro tuto zásadu, resp. skupinu dílčích zásad, které jsou uvedeny v § 4 SŘ, lze zvolit komplexní označení – veřejná správa jako služba. Veřejná správa, resp. její výkon, je v demokratickém právním státě ovládána principem dobré správy. Je proto pojímána jako služba veřejnosti, tzv. public service. V odborné literatuře je čím dál více zdůrazňován její "služebný" charakter. Ten se připojuje k tradičnímu vrchnostenskému a veřejněmocenskému charakteru veřejné správy.
Veřejná správa vrchnostenská a pečovatelská
Veřejná správa se dělí na správu mající pečovatelský charakter (ta je službou v pravém slova smyslu) a dále na správu vrchnostenskou. Pro druhou jmenovanou je příznačné, že správa veřejných záležitostí je vykonávána i prostřednictvím mocenských správních aktů, jejichž adresáty i přesto lze považovat za klienty či zákazníky. I když dochází k mocenskému působení veřejné správy, rovněž je vykonávána jako služba. Napomáhá k ochraně a sledování veřejného zájmu. Klíčovým však v obou případech je, jakým způsobem se zachází s jednotlivci. Veřejná správa je tu od toho, aby pomáhala. Vlastní základ zásady veřejné správy jako služby veřejnosti (vztahu správního orgánu k dotčeným osobám) pramení z čl. 2 odst. 3 Ústavy. Podle něj státní (veřejná) moc slouží všem občanům. Tím je na ústavněprávní úrovni zakotven služební charakter veřejné moci. Dalo by se tedy ještě doplnit, že veřejná správa je službou nejen veřejnosti, ale i občanům samotným. Na tyto východiska je třeba při aplikaci správního řádu a výkonu veřejné správy pamatovat.
Zásada služby veřejnosti je vyjádřena v jednotlivých odstavcích § 4 SŘ, ačkoli o "službě" hovoří pouze jeho první odstavec. Podle něj každý, kdo plní úkoly vyplývající z působnosti správního orgánu, má povinnost se k dotčeným osobám chovat zdvořile a podle možností jim vycházet vstříc. Odkazem na požadavek zdvořilého chování mají být respektována pravidla slušného chování a etiky. Ve vztahu ke státním zaměstnancům (úředníkům) nalezneme obdobná ustanovení v zákoně č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů. Např. § 77 odst. 1 písm. t) zákona o státní službě stanoví, že "státní zaměstnanec je povinen dodržovat pravidla etiky státního zaměstnance vydaná služebním předpisem."
Jako druhý je formulován požadavek vstřícného chování, který je ovšem korigován možnostmi správního orgánu a dané úřední osoby. Jako limitující se mohou projevit možnosti časové, technické, administrativní, ekonomické či vlastní odborné způsobilosti úřední osoby.
Jiné možnosti vstřícného chování lze očekávat ze strany referenta, jiné ze strany ředitele odboru apod., což jistě souvisí s úkoly a jejich povahou, které mají na starosti.
Vstřícnost se rozumí jaksi sama sebou, neměla by být způsobena nežádoucími vlivy v podobě korupčního jednání. Při vstřícnosti by měly být respektovány zásady procesní rovnosti a ochrany veřejného zájmu. Nesmí být zneužita v neprospěch jiných dotčených osob.
Podle § 175 odst. 1 SŘ mají dotčené osoby právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti mj. nevhodnému chování úředních osob.
Zásada součinnosti správního orgánu s dotčenými osobami
Pro zbylé odstavce předmětného ustanovení § 4 SŘ lze zvolit souhrnnější název – zásada součinnosti správního orgánu s dotčenými osobami. Cílem této skupiny zásad je poskytování pomoci dotčeným osobám a dále rovněž i poučení, informace a příležitost, aby mohly účinně svá práva a oprávněné zájmy hájit a uplatňovat. Zásada součinnosti správních orgánů s dotčenými osobami je druhou součástí, druhým projevem při pojetí zásady veřejné správy jako služby veřejnosti.
Tu, s ohledem na výše naznačené, proto tvoří další, dílčí zásady:
-
zásada poučovací (§ 4 odst. 2),
-
zásada uvědomovací (poskytování informací předem podle § 4 odst. 3),
-
zásada slyšení (příležitosti uplatnění práv a zájmů dotčených osob podle § 4 odst. 4).
Zásada poučovací
Zásada poučovací je obsažena v § 4 odst. 2. Podle tohoto ustanovení je správní orgán povinen v souvislosti se svým úkonem poskytnout dotčené osobě přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, je-li takové poučení potřebné. Poučeny mají být dotčené osoby proto, aby v důsledku neznalostí svých procesních práv nebyly poškozeny.
K tomu srov. § 3 odst. 2 SŘ. Tam, kde budou známy skutečnosti, které by mohly dotčeným osobám napomoci, stejně jako jim uškodit, měl by je správní orgán ústy úřední osoby poučit. Týká se to zejména poučení v souvislosti s procesními úkony v procesech ovládaných zásadou dispoziční, kdy by měly být dotčené osoby poučeny o možnosti tyto úkony činit.
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2014, č. j. 11 A 196/2012-62
Správní úřad je povinen v řízení postupovat tak, aby účastníci řízení byli řádně informováni a poučeni o požadavcích správního úřadu spojených s kladným vyřízením jejich žádosti. Tomuto požadavku správní úřady nedostály, pokud odmítly předkládané důkazy účastníků řízení s tím, že ani jeden z nich neprokazuje sdílení společné domácnosti, aniž by účastníkům řízení bylo na jejich žádost sděleno, jaký důkaz by bylo možno považovat za relevantní. Správní úřady tak postupovaly v rozporu s požadavkem předvídatelnosti a s principy dobré správy a veřejné správy jako služby (§ 4 SŘ).
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2010, č. j. 1 As 51/2010-214
Poučovací povinnost správního orgánu dle § 4 odst. 2 SŘ z roku 2004 nezahrnuje poskytování komplexního návodu, co by účastník měl nebo mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku, ale jen pomoc k tomu, aby mohl způsobem…
